Jak jsem se dostala k józe
Tento příběh vezmu trošku ze široka, ale nebojte, k jádru pudla se dostaneme.
Psal se rok 2015, byla jsem tehdy v prvním ročníku magisterského oboru a byla to tak pro mě poslední příležitost, jak vyrazit v rámci Erasmu za hranice naší krásné země. A protože jsem studovala Anglofonní studia, nabízelo se navštívit anglofonní zemi. Na přihlášce jsem tedy bez delšího přemýšlení zaškrtla Dublin, prošla ústní i písemnou zkouškou a jala se toto mé rozhodnutí sdělit klukovi, se kterým jsem v té době chodila asi pět měsíců.
Předpokládala jsem, že se se mnou rozejde, v lepším případě zkusíme vztah na dálku. Ani jedna z možností však z jeho úst nevyšla. Místo toho mi po pár vteřinách přemýšlení říká: ok, tak pojedu s tebou. Dodnes se tomu divím a tím víc, co jsem toho kluka (spoiler: dnes manžela) poznala blíž a zjistila, jak miluje rutinu a pokud je to možné, tak se všem změnám snaží vyhýbat.
Sbalili jsme si každý jeden 20kg kufr a přesunuli se za pár měsíců do Irska. Plní napětí jsme očekávali přísun nových dobrodružství. Ty se samozřejmě dostavily, pro mě ve formě školních povinností a pro Erwana v podobě těch pracovních. A jak si asi dovedete představit, začít nový život v nové zemi není jednoduché. A k tomu si ještě představte, že jsem poprvé v životě začala bydlet s klukem!!! Samozřejmě jsem netušila, co mě v této oblasti čeká za výzvy :-)
(A teď už se blížíme k té józe.) A aby mi z těch všech novinek a zvykání nešla hlava kolem, šla jsem si párkrát zaběhat. Běh bylo něco, co jsem v Praze dělala často a ráda. Jenže, než se v Irsku stačíte obléknout, tak začne pršet nebo silně foukat nebo se zatáhne a vypadá to, že brzy bude pršet nebo foukat. No, nebo už jste vyběhli a domů přiběhnete promáčený, protože pršet začalo, až když už jste byli venku. Ve zkratce, v Irsku si prostě nemůžete jen tak naplánovat outdoorovou aktivitu. Vyžaduje to flexibilitu, odhodlání a mentální odolnost :-).
Tak co budu dělat, jsem si říkala. Do fitka nebo na skupinové lekce nemůžu, protože do kapsy jsem měla celkem hluboko. Otevřela jsem počítač, naťukala do prohlížeče YouTube a začala hledat, čím bych tu moji energii mohla vydat. Vzpomněla jsem si na jednu kamarádku, jak na Instagramu sdílela nějaký cvičící profil a nebyl to nikdo jiný než Boho Beautiful (ten profil, ne ta kámojda). Krásná jógová videa s nádhernou scenérií a všechno to bylo tak pěkné, že jsem se rozhodla to zkusit.
Asi tušíte, že jsem neskončila u jednoho videa. Tady to všechno začalo. Po každém cvičení jsem se cítila líp jak před ním, takže nebylo těžké se k józe vracet. Během dvou let v Irsku jsem si tak vytvořila koníček, který se po čase přeměnil na životní styl.
Po návratu zpátky do Prahy jsem vyrazila na svůj první lektorský kurz. Ale o tom zase povyprávím jindy.